Můj rok v Diakonii

15. února 2022

Moje dobrovolnictví začalo v listopadu roku 2020. Mohla jsem si vybrat, v jaké oblasti bych chtěla pomáhat. Když mi byla nabídnuta spolupráce s klienty z různých služeb Diakonie, nemusela jsem se dlouho rozmýšlet. Rozhodla jsem se na základě pocitů, které jednoznačně směřovaly ke klientce Ince. Naše první seznámení bylo vskutku příjemné, ale vztahy potřebují čas…

Můj rok v Diakonii
15. února 2022 - Můj rok v Diakonii

Bylo úžasné pozorovat, jak se Inka postupně uvolňuje a začíná mi věřit. Její pomalé otevírání mi dělalo radost. Bylo náramné s Inkou prožívat radosti, její smích, reakce a pocity. Vnímala jsem každou maličkost. Také jsem ale poznala její starosti, které byly občas natolik hluboké, až mě dovedly k uvědomění si svých hodnot a přístupu k životu. Inka nejen že ovlivnila můj život, ale navíc mi ukázala, že přesně za tyto šťastné a malé okamžiky, bychom měli být vděčni. Dobrovolnictví mi přináší velmi mnoho, např. sebepoznání, je to totiž úplně jiný svět. Neustále mám pocit ujištění, že jsem tam, kde mám být...

S Inkou se setkávám pravidelně každé pondělí a pátek, dobrovolnictví se stalo nedílnou součástí mého života. Řekla bych, že se ovlivňujeme tak nějak navzájem. Nejlepší dny jsou pátky, to převážně chodíme na dort a kávu (Inka miluje šlehačkové dorty!). Také často roznášíme malované kamínky, které sami pomalujeme a pak na různá zákoutí Terezína schováme. Někdy se nám poštěstí najít malovaný kamínek, a to pak máme s Inkou velkou radost! V budoucnu mám v plánu s Inkou navštívit čajovnu Hóra (miluje totiž čaj Jogi masala). Když mám možnost, uvařím jej do termosky, kde si ho pak venku v klidu popíjíme. Jsem za tyto momenty moc vděčná a naplňují mě. Pevně věřím a cítím, že je i Inka za ně ráda.

Děkuji pracovnicím Sociálně terapeutických dílen Terezín za jejich pomoc a ochotu, přístup a vstřícnost. Za jejich úsměvy a otevřená srdce.

Děkuji Ince za možnost poznat tento svět. Děkuji celé Diakonii.

Markéta Kendíková, dobrovolnice

Chci podpořit Diakonii v Litoměřicích