Reportáž z Chráněného bydlení za časů epidemie

21. dubna 2020

Bleskurychle jsme zareagovali na nařízení vlády. Následující dny a týdny jsme si dali jasný cíl – zůstat zdraví a zajistit bezpečí pro naše klienty a celý tým. Chráněné bydlení (dále jen ChB) je již 4. týdnem v novém  ochranném režimu. První dojmy z  izolace od okolního světa a běžných denních činností byly u některých klientů emotivní, ale všichni k situaci přistoupili a přistupují zodpovědně. I přes změnu režimu, doslova ze dne na den, se nám podařilo situaci zvládnout a táhnout za jeden provaz. Všichni jsme na jedné lodi.

A jak to tedy u nás poslední týdny vypadá? 

Vše bylo a stále je nové. Někdy doslova ze dne na den se mění informace vlády a naše služba se musí přizpůsobit a chod upravit tak, aby všechna opatření byla dodržována a klientům byla poskytována služba v co nejvyšší kvalitě a zároveň byli spokojení. 

První týdny se 3 statečné kolegyně (Pavla, Monika a Jana) rozhodly v chráněném bydlení ubytovat a naplno věnovat společně s Věrkou, která v prostorách CHB jako správce bydlí, svou energii  klientům. Pomáhaly jim novou situaci zvládnout a překonat první nejistoty, obavy a novinky. Také postupně službu vybavovaly vším potřebným – rouškami, které nám ušili dárci, kolegyně a šicí dílny v Kamýcké (děkujeme všem!) a také ochrannými pomůckami. Zaváděla se nová pravidla a systém chodu domu tak, aby se vše v omezeném počtu personálu zvládlo levou zadní ☺. A že zvládlo! Ale únava a vysoké pracovní nasazení bylo znát…

Chtělo to změnu. Věděli jsme, co je cílem – omezený počet střídajících se pracovníků ve službě, ochrana klientů a jejich zdraví, udržení si dobré nálady a aktivit, na které jsou obyvatelé ChB zvyklí a zároveň zvládat i nové úkoly a nároky na zvýšenou hygienu a úklid. Přišla změna systému práce. Střídání Jany, Moniky a Pavly po 2 dnech a pravidelná denní aktivita Věry, kdy s klienty zpívá, tvoří, klábosí – a to zvedá náladu i ducha ☺ . Nechtěli jsme zůstat pouze za zdmi ChB. Slunce a čerstvý vzduch je kus zdraví. Chodíme na procházky, dle nařízení vlády v omezeném počtu a s ochrannou rouškou vyrážíme maximálně ve třech. Pomáhá to, chodíme k vodě, do zeleně… Obchody nás nezajímají. A kdo nejde na procházku, může využít rotoped či chodící pás. A tak si tu chodíme okolo světa…

Zní to všechno celkem pohodově… ale není. Obyvatelé přišli o možnosti chodit si kdykoliv a kamkoliv samostatně nakupovat, pohybovat se neomezeně po městě a okolí,  mít návštěvy, vídat pracovníky střídající se na směnách a žít si svůj obvyklý život.

Nákupy jsou nyní v omezeném množství a zajišťují je kolegyně, které nemohou sloužit v CHB. Celodenní stravu zajišťuje skvělý tým restaurace Klobouk a díky za ně! Návštěvy jsou zakázané, ale pomáhají nám videohovory! Ale není to jen tak, vše podléhá přísným pravidlům a musí se dezinfikovat, čistit parním čističem a kdo by řekl, že to stojí tolik času. Každá várnice, každý obal s jídlem, použitý telefon, boty po procházce. Vše, co se do ChB dostane z venku, se před předáním musí důkladně vydezinfikovat. Klíče od auta, nákupy, osobní potřeby klientů, dary, roušky, strava, plechy a formy s koláči od dárců,... Pošta či jiné papírové věci se nechávají před předáním 24 hodin ležet. 

No, je toho hodně, na co se musí myslet. Podcenit sebemenší maličkost se nevyplatí. 

A pod tím vším, pod hygienickými opatřeními, přenášení věcí sem a tam a jejich mytím, pod vydáváním jídel v altánu, pod neustálým úklidem, nasazováním/sundáváním roušek a rukavic se ukázalo mnohem víc. Kdo by řekl, že ty naše hodnoty jsou jen slova hozená do placu…mýlí se. Ukázalo se, že společenství nyní funguje víc, než kdy dřív – ti, kteří běžně jsou jen sousedy z ChB a ani se nepotkají, se tu dávají do řeči. Kdo měl nepohodu a špatné nálady před karanténou, je nyní rozdávač úsměvů a tahoun úklidů. Ti, co se stranili, nyní zpívají v T-bytě každý den. Když jednomu chybí ruka, druhý mu půjčí svou. Ukázala se velká míra tolerance a milosrdenství, kterou k sobě navzájem klienti umí projevit, být chápající a shovívaví k náladám a potřebám druhých. Nelze vynechat, že opatření a nová hygienická pravidla zavedená po čas karantény prověřili fortelnost nás všech – dodržujeme, hlídáme se, připomínáme a vlastně už je to automatické! A čeho se tady rozhodně nevzdáváme je naděje, že to společně zvládneme, překonáme a  zase budeme jezdit nakupovat, chodit ven, jíst v restauracích, mít návštěvy… Však to znáte, jsme na tom všichni stejně! 

Pavla a Monika (pracovnice Chráněného bydlení)

 

Reportáž z Chráněného bydlení za časů epidemie
21. dubna 2020 - Reportáž z Chráněného bydlení za časů epidemie

Chci podpořit Diakonii v Litoměřicích